Jak probíhá kranioterapie? Krok za krokem

Pokud se chystáte na kranioterapii poprvé, možná vás napadá otázka: Co mě vlastně čeká?

Každý terapeut pracuje trochu jinak. Ráda vám proto přiblížím, jak probíhá sezení u mě.

Na začátku je rozhovor

Každá terapie začíná krátkým povídáním. Ptám se, co vás ke mně přivádí a s čím přicházíte.

Někdo odpoví jednou větou – že je unavený, dlouhodobě ve stresu nebo dostal doporučení od známých, popř. mě našel na internetu. Jiný potřebuje svůj příběh vyprávět podrobněji. Obojí je naprosto v pořádku.

Stejně tak je v pořádku, pokud mluvit nechcete. Nemusíte nic vysvětlovat ani obhajovat. Respektuji tempo i potřeby každého člověka.

Jak samotná terapie probíhá

Po úvodním rozhovoru vysvětlím, jak bude sezení probíhat.

Po celou dobu zůstáváte oblečení a pohodlně ležíte na zádech. Pracuji na měkké matraci na zemi, nikoli na lehátku. Mně tento způsob práce umožňuje větší pohodlí a většina klientů oceňuje, že je matrace příjemnější a uvolněnější než klasické lehátko.

Samotná terapie spočívá ve velmi jemném přikládání a tlaku rukou na různé části těla přes oblečení. Pomocí lehkého doteku a citlivé práce s tkáněmi se věnuji kraniálnímu systému.

Dvě možnosti, jak terapii prožít

Klientům nabízím dva způsoby, jak mohou sezení využít.

První možnost je čistě relaxační. Můžete jednoduše odpočívat, poslouchat hudbu a dopřát si čas jen sami pro sebe. Nemusíte nic řešit ani nad ničím přemýšlet. Stačí jen být.

Druhá možnost je více zaměřená na vědomé vnímání sebe sama. Vychází z principů všímavosti (mindfulness), tedy z laskavého pozorování vlastních myšlenek, pocitů a tělesných vjemů bez jejich hodnocení.

Zve se při ní pozornost k tomu, co se právě děje – jaké myšlenky přicházejí, jaké pocity se objevují nebo co vnímáte ve svém těle. Důležité ale není tyto prožitky analyzovat nebo hodnotit.

Představte si to jako kameru. Kamera pouze zaznamenává obraz. Nekomentuje ho, neposuzuje ani nemění. Stejně tak můžete během terapie pozorovat sami sebe – s otevřeností a bez hodnocení.

Právě tento způsob vědomého pozorování může být pro některé lidi velmi cennou součástí terapeutického procesu.

Jak terapie končí

Jakmile je samotná terapie u konce, nikam nespěcháme.

Nechávám vás ještě chvíli v klidu ležet na matraci, aby vše mohlo pozvolna doznít. Každý potřebuje jiný čas – někdo je připraven vstát za pár vteřin, jiný si rád dopřeje ještě několik minut klidu.

Když se budete cítit připraveni, pomalu se posadíte a postupně vstanete. Doporučuji nikam nespěchat, aby se tělo mohlo přirozeně vrátit do běžného režimu a nezamotala se vám hlava.

Pokud budete chtít, můžeme si na závěr ještě krátce popovídat. Můžete sdílet své pocity, zeptat se na cokoli, co vás během terapie napadlo, nebo se podělit o to, co jste prožívali. Někdo má potřebu mluvit, jiný odchází v tichu. Obě možnosti jsou naprosto v pořádku.

Poté už se rozloučíme a vy můžete pokračovat ve svém dni.

Co si lidé ze sezení často odnášejí

Každý člověk prožívá terapii jinak. Někdo odchází především odpočinutý, jiný si uvědomí souvislosti, které dříve neviděl.

Když se tělo i mysl na chvíli zklidní, často se objeví větší nadhled. Někdy se díky tomu snáze hledají odpovědi na otázky, které nás dlouho zaměstnávaly, nebo se mohou ukázat možnosti, které byly dříve přehlédnuté.

Není to něco, co lze naplánovat nebo vynutit. Pokud se to ale stane, bývají to právě ty drobné „aha momenty“, které mohou být začátkem změny.

Každé sezení je jedinečné. Proto k němu přistupuji bez očekávání a s respektem k tomu, co právě vaše tělo i mysl potřebují.

Pokud o kranioterapii teprve přemýšlíte, věřím, že jsem vám tímto článkem pomohla udělat jasnější představu o tom, co vás čeká. A pokud vás při čtení napadly jakékoli otázky, ráda vám je zodpovím.