Už jste se dnes ocenili?

ocenění

Už jste se dnes ocenili za něco co jste zvládli ?

Že ne ? Tak to udělejte.

S dovolením se podělím s vámi o můj zážitek…

V rámci vzdělávání a stáží jsem loni toho nacestovala víc než skoro za celý život 🙃😉 … hlavně autem 😉🚗 . Nutno podotknout, že řídím docela ráda, ale v podstatě jezdím stále dokola stejnou trasu. Takže skoro žádná zkušenost mimo Ostravu .

No osud mě dal výzvu a jezdila jsem jak do Brna , tak také do Čech. Hlavně z těch Čech to byl zážitek😅. Nějak jsme se nemohly domluvit s navigací, takže jsem neplánovaně navštívila kdejakou vesničku, o které jsem neměla ani tušení, že existuje 😂😉… a začalo mě to bavit !! 👍🚗Sice jsem najela tak o 200 km víc a domů dojela o 3 hodiny později🤦‍♀️, ale ten příjemný pocit, že jsem to zvládla👍 v pohodě, bez stresu a bez nehody mě hřál na srdci💖.

Řeknete si ” normální zážitek, nic extra ” , ale pro mě to bylo překročení mé hranice. Každý jsme dobří v něčem – já například jsem dobrá v terapiích, výuce a koučinku, ale technika není můj kamarád .

A tak jsem se také za to pochválila a ocenila 👍♥️.. stejně to nikdo jiný za mne neudělá 🙃.

A to samé navrhuji vám!👌

Oceňte se každý den za něco co jste dokázali a zvládli👌. Nemusí to být nic velkého – uklizený byt, dopsaná zpráva do práce, vyžehlený koš prádla, naučených nových 5 slovíček angličtiny … My tyto věci bereme jako samozřejmost, jako něco co se stejně udělat musí a ani nás nenapadne se za to ocenit a poplácat si po rameni👏.

Když zvládneme něco do čeho se nám buď nechce anebo je to něco pro nás nového, pochvalme se za to👌.Je to skutečně příjemný pocit ♥️♥️👍

Proč neumíme přijímat?

přijímání

Opět o DÁVÁNÍ – PŘIJÍMÁNÍ.

To téma stále není plně pochopeno🤔.

Minule jsme si vysvětlili, co znamená skutečně dávat. Během víkendového kurzu se silně otevřelo téma přijímání.
Oba partneři “strašně” rádi dávali a oba měli velký problém přijímat. Potom ovšem to dávání nedává smysl😐.
“Když já ho chci potěšit, tak to vždycky nějak vydržím.”
“No já vím, že ji dělá radost se mě dotýkat, tak ji tu radost nechci kazit a nic neříkám.”

Prosím vás, je třeba si uvědomit jednu věc.
Tím, že dovolíme druhým o nás plně pečovat a uspokojovat naše potřeby jim prokazujeme laskavost a je to pro ně DAR od nás🎁!


Když jsme vnímavější a láskyplnější k lásce druhých a jejich péči o nás, tím víc vidíme, jak se snaží být nám užiteční. A je skutečně láskyplné jim to umožňovat.👌💖
Bylo by pro vás naplňující dávat (dotek, pozornost, pomoc, dar…), když byste věděli, že ten druhý “to tak nějak přetrpí” aby nám udělal radost? Asi ne, že. Tak proč to děláme my druhým?

Tím, že budeme plně přijímat jejich doteky, pomoc, pozornost, podporu…jim dáváme prostor k tomu, aby jejich srdce byla naplněna pocitem užitečnosti a lásky k nám. My přece také rádi dáváme…👌💖.

Lidé si občas myslí: “To je ale sobecké a obtěžující, kdybych někomu dovolil aby mi byl nápomocný nebo pečoval o moje potřeby.”
Ve skutečnosti to znamená být velkorysý. Velkorysost je ochota sdílet svůj život s ostatními. Je to dar druhým, umožňovat jim, aby mohli projevovat svou lásku k nám💖🙏🏻.

Důmyslné umění jak skutečně “dávat”.

dotek

Za pár hodin přijde pár na kurz masáže pro partnery💑. Využívám času než přijdou k malému zamyšlení…

Motivací ke kurzu bylo naučit se dotýkat partnera tak, aby se mu to líbilo a našel v dotecích zalíbení. Paní se mi svěřila, že miluje dávání doteků, navíc pracuje jako fyzioterapeutka a její muž doteky “nemusí”. Ona sama prý také raději dává než dostává..
Při jejím vyprávění mi naskočil v hlavě‼ 

Skoro všichni “strašně” rádi dávají. Cokoli. Doteky, pozornost, pomoc a radu(mnohdy nevyžádanou)…

Ale umíme opravdu dávat?


Jsem dotekový terapeut tak se budu momentálně držet oblasti dávání doteků.

Jak to tedy udělat, aby naše “dávání” bylo skutečně pro druhé tak blahodárné, že se nám budou doslova blahem rozpouštět pod rukama? 🙄😉

Nechtějte pomáhat (dávat) – to v první řadě.

Ano, uznávám, odvážná výzva😮.

Pokud se snažím pomáhat druhým skrze dotek, tak ten vlastně nemá žádnou kvalitu a energii. Naši pozornost směřujeme spíš na problém v těle klienta či toho koho se dotýkáme. Nejsme uvolnění ani my ani náš partner či klient. V profesní praxi je toto zaručený návod jak vyhořet. Po 4-5 masáži jsme úplně vyčerpaní 👎🏻.

Navíc lidé, kteří tak rádi pomáhají druhým nedokáží vlastně pomoci sami sobě a skrze nabídku služby druhým či přes dotek hledají určitou kompenzaci svého nedostatku. Hledají naplnění, uznání, pochvalu, ocenění, očekávání,že mi to druhý vrátí, sebelásku či respekt . A svým způsobem si nevědomky berou, nedávají.

Pokud chceme docílit toho, aby náš dotek byl léčivý, je třeba vnímat jen své tělo, při doteku se zaměřit co se děje v mé kůži, v mém těle a ladit se tak na harmonii, jemnost a klid. To stačí samo o sobě, aby náš dotek byl léčivý, harmonizující a transformační.
Tím pádem nerozlišujeme, které energie jsou moje a které klienta či partnera.


Měli bychom cítit své tělo, potěšení a naplnění z doteku👌. Potom už nepotřebujeme vnější reakce jako jsou slastné povzdechy našich klientů, srdcervoucí díky za naše služby či jiné vnější projevy uznání a pochvaly. Je to samozřejmě příjemné a každého to potěší, ale už na tom nejsme závislí a nemrzí nás, když to druzí nedělají.

Pokud cítím ve svém těle (během masáže např.) slast, blaho, spokojenost, tak VÍM, že jsem odvedla dobrou práci.
Navíc – pokud připustím, že jsme jednota se vším, tak komu tedy vlastně chci pomoci? A jsme opět u toho, že mám být v sobě, ve svém těle. Tím nejlépe “pomůžu” druhému (asi na tom “všichni jsme jedno” něco bude, že … ).

Naučte se brát.

Kdo neumí si brát neumí ani dávat. To znamená, že musíme umět naplnit naše potřeby (ve všech oblastech života od sexuality až po uznání a respekt) a umět si o ně říct. Pokud to neumíme, tak si velice často spíše bereme skrze dotek než abychom dávali a projeví se to na kvalitě našeho doteku.

Naše těla jsou velmi inteligentní (a těla žen zvlášť) a okamžitě poznají, že “tady něco nehraje”. Také se dle doteku dá okamžitě poznat, zda to maséra baví či nikoli. Zda je dotek od srdce💖.

Nicméně braní je velice zdravé a léčivé a jediné co je třeba je souhlas partnera či klienta, popřípadě nastavení si hranic. Ale o tom jindy….😉👌.

No, chtěla jsem být stručná ale nějak to neklaplo 🙄😉. Díky, pokud jste dočetli až sem 🙏🏻😉.

Mirka Slívová

Krize jako dar – rozhovor s Bohem

krize jako dar

Bůh: Jak se dnes cítíš?

Já: Nic moc. Teda snažím se… víš jak… ale už pár dní… vlastně týdnů… no vlastně měsíců pořád s něčím bojuju.

Bůh: A s čím?

Já: Strach, otázky jistoty a ten hrozný pocit, že prostě nevím. Minulost už není, budoucnost ještě není a já vůbec nevím co mám dělat.

Moje hlava to přesně všechno ví, ale pořád sklouzávám do pochybností, úzkosti a strachu. Ačkoli naprosto přesně vím, že „jsem v procesu“, že je vše tak já má být, tak stále nepřichází ten pocit klidu a uvolnění. Jen někdy. Takové záblesky.

Bůh: A co s tím děláš?

Já: No bojuju. Ale někdy už prostě nevím jak. Nebo vlastně vím. Vše pustit. Plynout s proudem jak se všude říká a píše. Ale jak? Není to pro mě vůbec jednoduché pustit kontrolu nad vším. Já jsem člověk, který si vlastně celý život budoval právě ten pocit mít nad vším kontrolu.

Ale jedno musím přiznat…

Bůh: Hmm…

Já: Já vím přesně co mi ten proces spustilo. To je asi to jediné co mě drží a svým způsobem uklidňuje. To uvědomění, že VÍM, proč to je. Ikdyž vůbec netuším kam to vede. Je v tom paradox. To uvědomění, že vím, mě naplňuje klidem. Realita kolem mě mi klid nedává.

S tímto vědomím jsem začala spoustu věcí ve svém životě měnit sama s rizikem, že nevím co přijde. Prostě jsem se před pár měsíci rozhodla žít v pravdě. A řekla jsem si: „Jdu do toho ať přijde cokoli“. No občas je to i sranda. Skutečně pozor na to co si přejeme😉. Můj přístup k pravdě spočíval i v tom, že jsem vyslovila přání vrátit co nejšetrněji ke své původní barvě vlasů. Stalo se. Polovina vlasů mi vypadla. Nechala jsem se ostříhat. Skutečně nejšetrnější způsob 👌🤦‍♀️.

Víš, ono je s tímto postojem docela zábavné pozorovat svět a lidi kolem. Všichni mají – s prominutím – plnou hubu pravdy. Co to je, která je „ta“ pravá, zaručené návody jak k ní dojít. Ale všimla jsem si, že nežijí v integritě. Jejich myšlenky, slova a činy se rozchází. Nejsou s tím v souladu. Něco řeknou, udělají pravý opak a myslí to v podstatě úplně jinak.

Já za tu dobu pochopila, že je to hlavně o tom žít tu pravdu. A hlavně když se nikdo nedívá. Být v první řadě pravdivá sama k sobě. Není to jednoduché to v sobě nalézt, ale je to zajímavé, co se najednou člověk o sobě doví.

Zjistila jsem, že pokud něco řeknu nebo udělám co není v souladu s mojí duší, nebo je tam nějaký kalkul, třeba i na nevědomé úrovni, tudíž to nevychází od srdce a z lásky – vždy se mi to vymstí. Buď věci nejdou jak bych chtěla anebo je mi jinak naprosto jasně naznačeno, že „takto tedy NE“.

Pořád jdu cestou pokus – omyl. Ale je to poučné. Nutí mě to před jakýmkoli činem se hluboce zamyslet a položit si základní otázku PROČ. Proč chci něco udělat, říct nebo napsat. A odpověď, že to pomůže ostatním mě neuspokojí. Touto jednoduchou otázkou se doberu k pravému a pravdivému důvodu. A pak dle toho jednám. Je to zajímavý proces.

Bůh: Tak se vlastně dá říct, že se učíš vlastní zkušeností. Nemáš to načtené, ani ti nikdo neradí, ale poznáváš tu „svoji“ pravdu sama. Asi se ti ten proces zdá dlouhý a náročný, ale co to je pár měsíců v posunu vědomí? Myslím, že jsi za docela krátkou dobu ušla velký kus cesty. Nemyslíš?

Já: Ano. Když se ohlédnu zpět, tak rok, dva ten posun je skutečně velký. Jen jsem asi netrpělivá a přijde mi to dlouho. No, další věc na které se dá pracovat – netrpělivost. Pořád je co dělat, viď?

Bůh: Ano, to je. Ale nemusí to být přece dřina, námaha, pot a slzy… 👌😉.

Já: To je pravda. Když jsem se vědomě rozhodla žít v pravdě, přidala jsem k tomu ještě přání konat nebo nacházet ve všem radost a potěšení. A pokud mi to radost nepřináší, nebo mě to nebaví. Nedělám to.

A přitom jsem si všimla jedné věci. Začalo mi být jedno co si o mě myslí ostatní. Bylo to pro mě překvapivé. Já si totiž myslela, že ten program „co si o mě druzí myslí“ už nemám. Měla jsem za to, že „toto“ už mám zvládnuté. Cesta pravdy mi ukázala, že ne. Přistihla jsem se, že jsem váhala nad něčím, co jsem chtěla zveřejnit a na pár minut jsem se zamyslela „co na to řeknou ostatní a že v jejich očích to bude blbost“. V tu chvíli mi došlo, že „program“ stále mám.

Začala jsem na tom opět vědomě pracovat. Jde to pomalu, ale jde. Pokud skutečně z hloubi srdce cítím, že něco chci říct, udělat, napsat, komentovat, zveřejnit – udělám to. A už neřeším reakce. Má to zajímavý efekt – žije se mi lépe! 👌

Bůh: Ale že těch programů je, co?

Já: No to mi povídej… 😉🤦‍♀️.

Bůh: Jak jsi správně řekla – pořád je na čem pracovat.

Jak tě tak poslouchám, tak si vedeš docela dobře. Umíš nalézt odpovědi a řešení sama v sobě. Nehledáš je někde venku nebo u někoho.

Tak mohu se zeptat proč vedeme tento rozhovor?

Já: Asi pravdu, co…?

Bůh: …jak jinak 👌

Já: Cítila jsem chuť napsat článek. Věděla jsem o čem. O tom jak to mám právě já a co s tím dělám. Jenže já raději mluvím než píšu, tak jsem nevěděla jak to napsat. Napadl mě rozhovor s tebou.

A taky jsem si říkala, že by to mohlo pomoci ostatním zvládat těžké chvilky … 😏😉.

Ale hlavně ten rozhovor pomohl mě. Už chápu, že ne nadarmo se říká, pomůžeš sobě, pomůžeš i ostatním. Jak si tak povídáme, vrací se mi do duše klid a víra v sebe. Zaměřuji se na to co skutečně reálně JE a co mám. Ne co si MYSLÍM.  A mám toho hodně. Nejen materiálně, ale hlavně v sobě. Ačkoli myšlenky se mě snažily přesvědčit o opaku.

Bůh: Tak se tě tedy zeptám znovu. Jak se dnes cítíš?

Já: Bože! No výborně! Jak jinak? 🧘🏻‍♀️👌

7 důvodů proč jít na Reiki masáž

terapie reiki

„Co je vlastně to reiki?“ Tuhle otázku slýchám často od svých klientů.

Nesnáším odpověď na otázku otázkou. Ale v tomto případě to dělám také…

  • Cítíte únavu ačkoli spíte 8 hodin?
  • Jste podrážděni a nevíte proč?
  • Řvete bezdůvodně na psa nebo na děti?
  • Rozčílí vás každá maličkost?
  • Prožíváte úzkostné stavy?
  • Potřebujete dobít baterky a nevíte jak?

Stejně jako propíchnutá pneumatika, máte někde v těle defekt kudy vám uniká energie. A ten je třeba zacelit.

Reiki je to zázračné lepidlo v podobě přikládání rukou na (nebo nad) vaše tělo. Jedná se o masáž, kdy  ruce nedělají žádný pohyb nebo tah. Jen se skrze ně nechá proudit energie tam, kde je třeba. A je natolik inteligentní, že sama ví, kde to je.

A to není vše co umí…

Působí zároveň na 3 úrovních:

  1. Na fyzické tělo:

 – najde místo úniku energie,

 – postižené místo zacelí a léčí celou okolní oblast,

 – automaticky nastolí v těle rovnováhu,

  – odstraní nebo zmírní fyzickou bolest,

  – dodá energii orgánům a ty začnou fungovat jak mají,

  – spustí samo léčící proces v těle – nemoci ustoupí.

  1. Zamává i s psychikou:

odstraní energetické bloky, které způsobují změny nálady,

odbourá traumata z minulosti,

najde zdroj psychického a emocionálního stresu a ten  rozpustí.

  1. Dotkne se i duše:

– jemně vás navede na správnou cestu,

– otevře vaši intuici,

– zlepší mimosmyslové vnímání,

uvolní vaše myšlenky což může vést ke změně přístupu k životu a životního stylu.

Jak to probíhá?

Ležíte oblečení na zádech a ruce maséra se přikládají na nebo nad vaše tělo směrem od hlavy k nohám.

Proč na to jít?

  1. Zklidní mysl.
  2. Zharmonizuje tělo.
  3. Navodí pocit klidu.
  4. Dodá potřebnou energii.
  5. Zlepší náladu.
  6. Detoxikuje tělo – je třeba hodně pít.
  7. Odstraní nebo zmírní bolesti.

Jednou a dost nestačí.

Tak jako u každé jiné terapie či masáže, jednomu se uleví okamžitě, jinému se může po reiki udělat hůř.

Reiki má nejsilnější účinek první 3 dny. Následujících 10-14 dnů probíhá samo léčení těla. Po uplynutí této doby je vhodné reiki masáž zopakovat, v závislosti na tom jak se cítíte.

V rámci duševní hygieny doporučuji si tuto masáž dopřát 1x měsíčně.

Uvažujete,že byste Reiki vyzkoušeli na vlastní kůži?

4 druhy léčivého doteku

dotek

Asi shodneme na tom, že všichni máme rádi dotek, pohlazení, objetí.

A také dotek rádi vracíme a máme pocit,že děláme dobře. Ale je to tak skutečně ?

Dotknout druhého člověka se dá dvěma způsoby : slovem nebo fyzickým dotekem. Pokud to po…kazíme, následky jsou katastrofální! Vyřčené slovo už nevezmeme zpět a můžeme se donekonečna omlouvat, ale už se to prostě stalo a u fyzického doteku je to ještě horší. Nevyžádaný (např.znásilnění) či necitlivý dotek může způsobit hluboká traumata. A není třeba zdůrazňovat, že u profi masérů a nebo zvlášť u tantra masérů je to skutečně průser. 

Co je tedy potřeba k tomu, aby náš dotek byl skutečně léčivý, laskavý a přínosný pro obě strany?

Existují 4 základní druhy doteku, které hrají klíčovou roli v jeho kvalitě. 

  • DÁVÁNÍ doteku
  • PŘIJÍMÁNÍ doteku
  • BRANÍ si doteku
  • SVOLENÍ K BRANÍ doteku

Pojďme se blíže podívat co to znamená v praxi a jak dotek zkvalitnit.

1.Člověka, kterého se dotýkáte, nevnímejte jako někoho jiného, ale soustřeďte se výhradně na sebe a na pocity ve svém těle.

Většinou když se dotýkáme druhých jim chceme pomoci, být empatičtí, hledáme kde mají bolesti, v podstatě je úplně “skenujeme” a snažíme se najít místo, kam máme zaměřit energii. V šamanském systému léčení se tomu říká “horizontální napojení”. Naši pozornost směřujeme spíš na problém v těle klienta či toho koho se dotýkáme. A různé bolesti, emoce a energie začnou putovat nevědomky do našeho těla. Nejsme uvolnění ani my ani náš klient. V profesní praxi je toto zaručený návod jak vyhořet. Po 4-5 masáži jsme úplně vyčerpaní.

Pokud chceme docílit toho, aby náš dotek byl léčivý, je třeba se dotýkat ve “vertikálním napojení”. To znamená vnímat jen své tělo, při doteku se zaměřit co se děje v mé kůži a ladit se tak na potěšení, harmonii, jemnost a klid. To stačí samo o sobě, aby náš dotek byl léčivý, harmonizující a transformační.

Jsme tak napojeni vertikálně – na Zemi a Vyšší energii, která v nás proudí ať už si to uvědomujeme nebo ne. Stačí být přítomný ve svém těle a vnímat co se děje v něm, ne mimo něj (v klientovi např.). Tím pádem nerozlišujeme, které energie jsou moje a které klienta či partnera. Můžeme si také pomoci vizualizací zlatého válce, který vede ze země,skrze nás a směřuje “nahoru” k vyšší energii.

2. Buďte v integritě doteku. 

To znamená naprostý soulad mezi myšlenkou, slovem a činem. 

Pokud někomu dotek nabízím a chci ho DÁVAT, mělo by to skutečně dávání být. Mnohdy to však vypadá tak, že nabídka doteku je vlastně žádost o dotek. Určitě to znáte z praxe – někdo se vás zeptá zda vás smí obejmout a zcela se na vás pověsí a vycucne vás jak houbu. Cítíte ten rozdíl? On vám nabídl dotek (objetí), který měl být jen pro vás, ale přitom si od vás dotek vzal – bez souhlasu. Objetí potřeboval on. 

Pokud já chci nebo potřebuji obejmout, tak se prostě zeptám zda mě dotyčný může obejmout a nechám se obejmout.

Pokud ovšem  potřebuji obejmout a neřeknu to přímo, ale objeti nabízím, tak vytvářím chaos v energii doteku. Nabízím, ale vlastně si beru.
Stejně je to při masáži či jakémkoliv jiném doteku. 
Je třeba mít jasno a pokud si chci brát dotek pro sebe tak stačí požádat. Pokud nám dotyčný dovolí si dotek brát (svolení k braní) v rámci svých hranic, tak si navíc dotek užije, protože ví, že to je čisté a sám k tomu vědomě svolil.

3. Nechtějte pomáhat.

Ano, uznávám, odvážná výzva. 

Pokud se snažím pomáhat druhým skrze dotek, tak ten vlastně nemá žádnou kvalitu a energii. A soustředím se vlastně špatným směrem. Už jsem to nakousla v bodu 1.

Druzí v podstatě neexistují – ano, chápu, toto je “vyšší dívčí” na pochopení a logikou to fakt nelze, ale pokud připustím, že jsme  jednota se vším, tak komu tedy vlastně chci pomoci? A jsem opět u toho, že mám být v sobě, ve svém těle. Tím nejlépe “pomůžu” druhému (asi na tom “všichni jsme jedno” něco bude, že … )

Navíc lidé, kteří tak rádi pomáhají druhým nedokáží vlastně pomoci sami sobě a skrze nabídku služby druhým či přes dotek hledají určitou kompenzaci svého nedostatku. Hledají naplnění, uznání, pochvalu, ocenění sebelásku či respekt (nepřímá cesta potěšení). A svým způsobem si nevědomky berou, nedávají. 

Aby náš dotek byl kvalitní, léčivý a laskavý, je třeba mít otevřenou “přímou cestu potěšení”. Což je v podstatě neurologické spojení mezi našimi dlaněmi a mozkem. Měli bychom cítit své tělo, potěšení a naplnění z doteku. Potom už nepotřebujeme vnější reakce jako jsou slastné povzdechy našich klientů, srdcervoucí díky za naše služby či jiné vnější projevy uznání a pochvaly. Je to samozřejmě příjemné a každého to potěší, ale už na tom nejsme závislí. Pokud JÁ cítím ve svém těle (během masáže např.) slast,blaho, spokojenost, tak VÍM, že jsem odvedla dobrou práci. 

Skvělý způsob jak otevřít přímou cestu potěšení je skrze “sebe potěšení” kde pomocí různých předmětů (kamínky,hřebeny,peříčka,šátky apod.) prozkoumáváme své tělo a hledáme jaké druhy doteku máme rádi a soustředíme se na ty nejpříjemnější pocity.
Také je užitečné vnímat každé léčení jako sebe léčení (jsme všichni jedno a pokud pomáhám druhým, pomáhám i sobě). 

4. Naučte se brát.

Kdo neumí si brát neumí ani dávat. To znamená, že musíme umět naplnit naše potřeby, umět si o ně říct a tak abychom dokázali rozlišit, kdy dáváme a kdy si bereme pro sebe. Pokud to nevíme, tak si velice často spíše bereme skrze dotek než abychom dávali a projeví se to na kvalitě našeho doteku.

Například tantrický masér, který nemá zpracovanou svoji sexualitu, nemá v této oblasti naplněné své potřeby, tak ačkoli se bude snažit sebevíc být profík a nedat na sobě nic najevo, jeho dotek ho prozradí a bude erotický a nevědomky si bude brát. Což se nesmí stát, může ženě způsobit skutečně velké trauma. Naše těla jsou velmi inteligentní (a těla žen zvlášť) a okamžitě poznají, že “tady něco nehraje”. Také se dle doteku dá okamžitě poznat, zda to maséra baví či nikoli.

Nicméně braní je velice léčivé a jediné co je třeba je souhlas partnera či klienta, popřípadě nastavení si hranic.

Tyto body považuji za naprostý základ v našem doteku. Teprve potom  následují nějaké techniky. I ta nejlepší technika na světe bude k ničemu pokud nemáte vryté pod kůži výše uvedené body.

Mirka

Pravda zvítězí !!

pravda

nad lží a nenávistí ….chce se mi logicky dodat … a ano, s tímto výrokem naprosto souhlasím … 

Ale co je vlastně pravda a co lež ? 

Asi jste to někdy zažili – v našem právním systému jsme vybízeni “mluvit pravdu a nic než pravdu” .. k tomu mi napomáhej bůh … 

Mluvit a konat pravdivě určitě patří mezi ctnosti, které bychom chtěli či měli mít. Ale ne vždy se nám to daří – někdy volíme “milosrdnou lež“, někdy zas jsme přesvědčeni, že kdybychom řekli pravdu uškodíme sami sobě … 

Nicméně navzdory jistému nepohodlí, jenž může být spojeno s pravdou, cosi uvnitř nás ji chce a oceňuje ji.  Nikdo nemá rád když se mu lže !! To je zvláštní paradox s tou pravdou , viďte – nesnášíme, když nám někdo lže a jsme schopni kvůli něčí lži zpřetrhat veškeré vztahy či vazby a “neodpustit mu to do konce života” …. a přitom sami nejsme vždy pravdiví ….. 

Vezměme si například svá největší přátelství. Nejsou to snad ta, kde pravda je základ? Není snad vaším nejlepším přítelem právě ten, komu můžete říci pravdu, i když to může být pro vás oba nepříjemné? A není to osvobozující mít kolem sebe lidi, se kterými jsme za všech okolností sami sebou a nemusíme nic předstírat? 

A jaké by to bylo mluvit a konat vždy jen pravdivě ?

Pravdu rozpoznáme kolem nás a přitáhneme do života jen jejím vlastním aplikováním.

Pravdu můžeme znát pouze za předpokladu, že ji uplatňujeme ve svém životě. To  znamená to: Říkej pravdu, buď čestný.
A jsme zase u toho, že to přece vždycky nejde !! Anebo ano ?? Já tvrdím ANO, lze to …

Jasně – asi si všichni umíme představit hypotetickou situaci, kdy se lež jeví jako to nejlepší řešení, abychom se někoho nedotkli anebo podpořili dobrou věc. Mnohdy však zdání klame – co by se skutečně stalo, kdybyste říkali pravdu za všech okolností? Samozřejmě je nutné, být  ohleduplní a citliví ve volbě svých slov a skutků. 

Co se stane, když se podíváme na každou situaci trošku zblízka ? Zřejmě shledáme, že vyřčená pravda přinese dlouhodobě lepší výsledky a lepší pocit. A ano – uznávám, že není jednoduché podle toho žít. A když už se tak rozhodneme, tak život nám dává samé zkoušky, jestli to fakt myslíme vážně … jeden příklad za všechny :

Představte si například, že čelíte tomuto dilematu: Je horký letní večer, jste vyčerpaný a čekáte na letišti. Vracíte se v neděli z víkendového výletu, těšíte se na pondělí, kdy máte ještě jeden den volno. Do práce nastupujete až v úterý. Někde se stala chyba. Když přijdete k okénku, je vám sděleno, že ne všichni pasažéři, kteří si rezervovali místa, se dostanou na palubu. Přednost bude dána těm, kteří musejí v pondělí nastoupit do práce. Poté se vás jeden z pracovníků letiště zeptá: „Musíte být v pondělí v práci, anebo se můžete vzdát svého místa a letět až zítra ráno?”

Jak byste odpověděli?
Řeknete pravdu, anebo použijete „malou lež”, abyste si zajistili své místo v letadle?
 Každý z nás se musí rozhodnout sám za sebe. Podobná rozhodnutí jsme nuceni činit poměrně často.

Co je pravdivé a na co se můžeme spolehnout ve světě kolem nás? A co znamená být čestný sám k sobě?

Zkuste JEN JEDEN DEN 

…. žít v pravdě, ačkoliv vám tato pravda může způsobit dočasný diskomfort.

Prožijte jeden celý den tak čestně, jak jen můžete.

  •  Zastavte, když se přistihnete, že přeháníte ( … proč to proboha říkám? co to zas melu ? ). 
  •  Snažte se dosáhnout vnitřní čestnosti: Nemalujte vaše potřeby či záměry ( … na té poradě jsem byla zas jediná co se ozvala – houby, zase jsem držela hubu … )
  •  Hovořte a jednejte s taktem a citlivostí, avšak snažte se být co možná nejvíce čestní ( …omlouvám se, ale skutečně ti nemohu půjčit peníze, nebudu se ti vymlouvat , že nemám , ale prostě mám zásadu peníze nikdy nepůjčovat … mimochodem,toto používám já )
  • Buďte pravdiví sami k sobě. Vyhněte se například tomu, abyste obviňovali druhé za vaše potíže.
  • Uvědomujte si ten dobrý vnitřní pocit ze sebe, jenž jako následek žití v pravdě následuje.
  • Pravda má jednu obrovskou výhodu – nemusíte si pamatovat co jste kde a komu řekli.

Inspirací k tomuto článku mi byla kniha Edgara Cayse “Jak správně žít“, kterou právě čtu a kterou mohu jen doporučit.

A jak to máte s pravdivostí VY ? Podělte se o své zkušenosti či názory v komentářích pod článkem na Facebooku.

Příběhy z praxe

Chci se s vámi podělit o pár příběhů z mé praxe, kdy ” obyčejná ” masáž, vedená ovšem neobyčejně skutečně změnila vnímání reality a proběhla transformace na hluboké úrovni.

Příběh první –  přišel asi 35 letý sympatický muž, říkejme mu třeba Jirka. 

Hned v úvodu mi řekl, že vlastně ani nepřišel na masáž, ale že četl na mém webu o bodyworku a vyjádřil záměr pomocí práce s tělem a myslí se ” vnitřně ” spojit se svojí vdanou milenkou. Dotyčná dáma totiž vztah bez vysvětlení ukončila a nekomunikuje s ním.  Věděl ovšem o ní, že je nakloněná alternativním metodám a také, že dokáže ” telepaticky komunikovat v meditaci ” . 

Ačkoli on sám na meditace ” moc není ” , jak mi sdělil. 

Nicméně už nevěděl kudy kam a chtěl vyzkoušet i něco neobvyklého. Co bylo zásadní – neměl žádné očekávání a byl smířený i s tím, že se třeba nestane nic. Jak sám řekl – ” Co nejhoršího se může stát ? No, přinejhorším se poprvé v životě nechám masírovat .” S úsměvem dodal …. 

Při úvodním rozhovoru jsme se dohodli jak bude masáž probíhat a co musí ” udělat ” on. A následovala samotná cesta do jeho nitra pomocí vedené meditace, vizualizace a doteků.

Po masáži asi 5 minut vůbec nepromluvil, koukal do stropu a ani se nehnul. Pak ” spustil ” asi 30 minutový monolog …. dopodrobna mi vylíčil co se ” odehrálo “. ” Ona mě vůbec nepustila ke slovu a já jsem si tak poprvé v životě uvědomil, že jsem taky člověk a lidská bytost a že je jen na mě komu a jak dovolím se mnou zacházet ” krom jiného řekl . Jeho vyprávění končilo slovy, že co chtěl vědět už ví a že si vše nakonec ” vyříkali ” a pochopil její jednání a ona zas vyslechla jeho. 

Příběh druhý – mladá , asi 26 letá krásná slečna, říkejme jí třeba Monika.

Moc toho nenamluvila. Jen řekla, že jí zaujaly moje stránky a ráda by vyzkoušela netradiční masáž, ale nikdy by nešla k muži a proto si vybrala mě.

U úvodního rozhovoru jsem jí nabídla možnosti a vysvětlila práci se záměrem – co to je , k čemu je dobrý a co má dělat ona. Souhlasila. Nebylo nutné ,aby mi ho sdělovala, jen jsem ji vybídla ať se ho po dobu masáže ” drží ” . Následovala samotná masáž s vedenou meditací na začátku.

Po skončení masáže říkala , že se cítí skvěle uvolněně a děkovala za příjemně strávené odpoledne. A odešla. 

Na druhý den mi od ní přišel mail. Při jeho čtení jsem se neubránila slzám a musím přiznat, že její slova mě naprosto dostala.

Napsala mi, že měla velkou obavu z dotyků od někoho cizího a i proto zvolila mě jako ženu. Zároveň však přišla i proto, že jí doteky neskutečně chybí. Svěřila se, že ve svém životě i v práci si musí vše sama zařizovat a spoléhat se jen na sebe a postrádá jemnost, něžnost a ženskost – a lásku. Jak sama k sobě, tak také od okolí.

Někdy používám při masáži zvuky . V tomto případě to byla zvonkohra Koshi. Napsala, že to byl přesně ten moment, kdy ji zvuk zvonkohry ” odstřelil ” do jiné reality a ocitla se v jiném světě kde se cítila v bezpečí, milovaná a přijatá. V tomto stavu nechala plynule rozvíjet příběh a záměr dle pokynů, které jsem ji na začátku dala. 

Pod mýma rukama se odehrával neskutečně krásný až mystický zážitek . Dle toho co napsala, se spojila se svojí duší, se svým JÁ . Ikdyž to možná ani netušila. Povídala si se svým JÁ proč přišla a co vlastně chce – naučit se sebelásce a uvěřit tomu, že je krásná a žádoucí žena , že je dokonalá tak jak je a má plné právo lásku také přijímat, nejen dávat. A vyjádřila přání potkat muže, který by ji miloval přesně takovou jaká je.

Dostávalo se jí jasných odpovědí na její otázky , přesného vedení a v dialogu s ní byl ” vytvořen ” přesný popis muže, který naopak hledá přesně takovou ženu jako je ona. 

Bylo toho hodně co napsala, ale s ohledem na její anonymitu a diskrétnost jsem ve zkratce napsala jen to podstatné. 

Toto je jeden z nejsilnějších zážitků s jakým jsem se ve své praxi zatím potkala a já jsem neskutečně vděčná, že jsem u toho mohla být.

Třetí příběh – asi 55 letý charismatický muž , dejme tomu pan Karel, zřejmě ve vedoucím postavení , přišel s přáním projít ” Cestu poznání ” .

U úvodního rozhovoru mi řekl, že už nějakou dobu jde cestou osobního a duchovního růstu k čemuž využívá také psychedelických prožitků, včetně holotropního dýchání. Nyní by rád vyzkoušel něco nového. 

Jelikož u psychedelik se vždy pracuje se záměrem, věděl o co jde a záměr měl jasný – integrovat vše co díky duchovnímu rozvoji poznal do pracovní oblasti. Jak sám řekl : ” Nejraději bych svým zaměstnancům a manažerům naordinoval 2 hodiny meditací denně , ale to by na mě koukali jako na blázna a přišel bych o svoji autoritu. ” Svěřil se, že chtěl skončit s prací, protože díky rozšířeným stavům vědomí viděl nesmyslnost korporátního světa , ale zároveň ho práce baví a věří tomu, že je na správném místě a lze oba světy – jak korporátní tak duchovní – sloučit. 

To co následovalo se dá nazvat hlubokým energetickým léčením. 

Masáž v délce 3 hodin se nám ” protáhla ” na hodin 5 a asi by nebyl problém pokračovat další 2 hodiny. 

Došlo k hlubokým vnitřním prožitkům a odstranění energetických bloků, což se projevovalo i fyzicky . Pán se klepal a doslova ze sebe ” setřásával ” vše, co už nepotřeboval. Jak sám potom řekl, cítil, že z něho odchází neskutečné černé balvany a vnímal jak mu pomáhám se toho zbavit, což ho prý uklidňovalo. 

Asi poslední hodinu jsme oba strávili v naprosté nehybnosti, klidu a vnitřního míru , kde jsem se i já dostala do hlubokého meditativního stavu bez prostoru a času. 

Než odešel řekl, že už ví jak vše spojit a integrovat, objal mě, poděkoval a odešel. 

Tak to bylo jen pár zajímavých střípků z mé praxe a cítím vděk, že jsem mohla být jejich součástí.

Práce na sobě je nikdy nekončící proces a všichni máme do konce života co dělat. Když se ale řekne ” práce ” většina lidí si představí nějakou dřinu a úsilí.  A přitom to lze i příjemným ” nicneděláním ” a jen ” ležením ” a nechat ” pracovat ” naše podvědomí. Důležité ovšem je mu to vůbec dovolit . Chce to víru a otevřenou mysl. 

Přátelská setkávání

Přátelská setkávávní
Přátelé, od loňského roku  pořádám pravidelná přátelská neformální setkání pro všechny , kteří chtějí sdílet své radosti i starosti, cítí se v krizi nebo prochází procesem osobní transformace, anebo jen jsou sami a chtějí být v přítomnosti přátelsky naladěných lidí . Také se můžeme jen tak potkat …. a pokecat o životě👌😉.
 
Jedná se o otevřenou skupinu, kde se můžete nechat inspirovat příběhy jiných lidí a poznat tak i nové přátele.
 
Tato skupina však nenahrazuje odbornou psychologickou či psychiatrickou péči.
 
Mé přání je se potkávat pravidelně každý první čtvrtek v měsíci, vždy na cca 2 hodiny od 18.00 do 20 hodin.
Nejbližší setkání je ve čtvrtek 5.3.2020.
 

Co může být náplní ?

💞 podpora a kontakt s lidmi , kteří mají za cíl být spokojeni,
💞na chvíli se zastavit a utřídit si myšlenky,
💞možnost sdílet, být vyslechnut a také naslouchat druhým,
💞 dovednosti nebo různé úhly pohledu pro zvládání někdy nelehkých životních situací,
💞 výklad karet, diskuse na různá témata, meditace a kdo ví co nás ještě napadne 🧙‍♀️👌.
 
Setkání probíhá v prostorách masážního studia na ul. Nádražní 184 , zvonek EMAGENCY.
 
Svoji účast mi prosím potvrďte sms na č. 732 360 760 nebo mailem na terapie@miroslavaslivova.cz. 
Příspěvek je 100,-.
 
Pokud máte jakékoli dotazy anebo návrhy , klidně cinkněte nebo mi napište 👍📞🖋
 
Těším se na Vás! 🙋🏻‍♀️