Knižní Aha! momenty 2020

Umění být hodný

Anglický spisovatel Aldous Huxley ke konci svého života řekl: “Je trochu trapné, že jsem se věnoval lidskému dilematu celý život, abych na konci zjistil, že nemůžu nabídnout jinou radu, než “snažte se být o trochu hodnější.” Tak jednoduché, a přece tak složité, nakonec: laskavost je to největší, co můžete okolnímu světu i sami sobě nabídnout.


Psychiatr Viktor Frankl zdůrazňoval, že úspěch se nedostaví proto, že o něj usilujeme. Dostaví se však tehdy, když se snažíme dělat něco, co je pro nás smysluplné: “Poslouchej, co ti říká svědomí, že máš dělat, a potom to učiň, jak nejlépe dokážeš. Uvidíš, že úspěch k tobě časem přijde právě proto, že jsi na něj zapomněl myslet.”


Všímat si druhých lidí je forma laskavosti. A jako vždy, když se jedná o opravdovou laskavost, sami tím získáme. 

Jednou z nejlepších forem laskavosti je sloužit druhým. A zároveň tak sloužíme i sami sobě.


Spisovatel Mark Ortman řekl: “Je těžké rozdávat vlídnost, protože se vám vždy vrátí zpátky.” A není těžké darovat jen vlídnost, týká se to všech forem štědrosti. Když pracujeme s cílem zlepšit ostatním život, sami jako lidé rosteme.


Všichni na tomto světě máme právo být laskaví z egoistických pohnutek. Dalajláma vyřkl o egoistickém člověku tato moudrá slova: “Prostoduší sobečtí lidé myslí stále jen na sebe a výsledek je negativní. Chytří sobečtí lidé myslí na druhé, pomáhají jim, jak mohou, a výsledkem je, že to prospívá jim samotným.”

Dalajláma míní, že se klidně můžeme rozhodnout být hodní z egoistických důvodů. Nepočítá se myšlenka, ale čin – to, co děláme. A když už je to náhodou tak důmyslně zařízeno – že, konáme-li dobré skutky a jsme hodní, vrátí se nám to – není důvod, proč tohoto prostého faktu, že dobré činy jsou odměněny, nevyužít.


 

kniha

Skutečně dobrý nápad se realizuje často jakoby sám od sebe. Nemusíme se bičovat ani se pobízet ostruhami, ale měli bychom se postarat, aby procesy probíhaly snadněji. Místo abychom si peníze těžce “vydělávali”, mohli bychom je také prostě s radostí v srdci “získávat” jako Italové a Francouzi. Celou tíhu vydělávání peněz lze změnit v lehkost , jestliže si ujasníte, že pravidla a omezení většinou vytváříte vy sami.


Tomu, kdo si přeje mít víc peněz a chce za tím účelem zvýšit svou rezonanci, lze dát dobrou radu: navštívit místa , kde jsou peníze doma. Kdo chce zbohatnout, měl by vyhledat bohatá místa a nechat na sebe působit pole, které tam panuje, ba vědomě se do něj ponořit. Je lhostejné, zda se jedná o krásné a drahé restaurace, hotely, lodě nebo předměstí.

Největší překážkou na cestě k bohatému životu je vědomí chudoby. To se nejsnadněji ztrácí v bohatém prostředí, protože tam lze přirozeně vytvořit rezonanci k bohatým a úspěšným lidem. Je však důležité si přitom uvědomit, že se zde nejedná o kauzální, nýbrž synchronní souvislost. Nejde tedy v žádném případě o to, abychom se vnucovali nějakým bohatým lidem a lezli jim svými prosbami či žádostmi o milodary na nervy, ale abychom prostě byli v jejich poli a dovolili mu, aby díky automaticky vzniklé rezonanci přecházelo na náš život.


Na základě skutečnosti – kterou lze vlastně snadno poznat – , že neexistují peníze, jež nemají vlastníka, je žel zcela nemožné přijít k penězům, aniž bychom je vzali někomu jinému. Nikde na tomto světě neleží hromady peněz, které by nikomu nepatřily a neměly vlastníka, kde by tedy bylo možné si je pouze vzít. Kdo pochopil tuto banální pravdu, ihned pozná, že aby získal peníze, musí je vždy převzít od druhých lidí. Samozřejmě si můžeme, co se týká získávání peněz, představit velmi chvályhodné nebo alespoň sociálně únosné metody. Lze dokonce použít metody, které pomáhají druhým lidem rozvíjet se. Pro koho je to ale příliš nepříjemné, příliš namáhavé, nebo kdo se prostě považuje za příliš dobrého, než aby tyto metody používal, ten může také zůstat chudý. Jenom by pak neměl naříkat nebo závidět jiným jejich peníze.

Nejchudší z chudých na tomto světě jsou určitě natolik dobří, než aby brali druhým lidem peníze potřebné k životu, ale chybí jim něco úplně jiného než chápání zákonů peněz a/nebo možností , jak je směnit. Jestliže zvolíme dostatečně široký úhel pohledu, budeme moci jistě poznat i příslušný úkol, jež je nutné se naučit – možná i z karmických hledisek. V každém případě by ve své beznadějné situaci představovali chudí lidé ideální příležitost pro lidi v lepším postavení, aby s nimi projevili soucit, pomohli jim, a tak udělali pro svou duši něco dobrého. Neboť dávání je skutečně blaženější než braní, takže by každý dárce měl být vlastně vděčný tomu, kdo od něho dar přijímá.