Kdo jsem

Mirka S

Jmenuji se Miroslava Slívová a jsem spokojená, vyrovnaná a zdravě sebevědomá žena.

Ovšem než jsem k tomuto poznání došla, musela jsem ujít více než 25 letou cestu různých překážek, nástrah, frustrací, manipulací a můj život byl komplikovaný a nebyl nikdo ,kdo by mne chápal či pomohl.

Narodila jsem se 13.10.1969 svobodné matce, která vše řešila alkoholem a společností starších, ale hodně starších mužů. Když mi bylo sedm do mého života vstoupil další človíček v podobě mého bratra a tehdy mi skončilo dětství, aniž vlastně kdy začalo a následovala celodenní péče o dítě, přerušovaná jen povinnou školní docházkou.

Není proto divu, že jsem sfouknutím 18 svíček na dortu a s čerstvým maturitním vysvědčením, zároveň opustila domov  a vdala se.

S manželem jsme byli naprosto dokonalým prototypem socialistické rodiny. Do roka po svatbě se nám narodil syn, nyní dospělý, naprosto úžasný mladý muž, oba jsme byli zaměstnáni ve státním podniku. Manžel ve výrobě a já v administrativě. Plnili jsme vzorně normy na skvělých 110% a za své úsilí jsme od podniku dostali byt a pravidelně jsme oba obsazovali první místa na nástěnce “Nejlepší pracovník měsíce”.

A tuto dokonalou idylku nám narušila sametová revoluce!! Dodnes děkuji neustále vesmírné inteligenci za to, že vůbec k nám kdy došla, přesto,že  v té době byly mé emoce naprosto jiné.

Byla jsem naprosto oslněna a ohromena všemi možnostmi, které se najednou nabízely a fascinovaly mě podnikatelé ve fialových sakách a bílých ponožkách v černých lakýrkách a jejich nádherné a pěstěné manželky, zahánějící nudu ve stále vznikajících nákupních centrech. Také já chtěla mezi tuto “elitu” patřit.

Začal mě omezovat systém pouhého zaměstnance a ve finále i samotné manželství.

Byla jsem nabitá neuvěřitelnou energií a s naivitou mládí 22 let jsem přišla s návrhem, že budeme také podnikat !! Můj manžel mé nadšení příliš nesdílel, ale zároveň neprotestoval. Měl rád své jistoty ve státním podniku, kdežto já dala výpověď a začala sama podnikat.

A tehdy jsem nastoupila svoji životní cestu dlážděnou chvilkovým vzestupem a následným dlouhodobým strmým pádem, v pravidelných, několikrát se stále opakujících intervalech. 

Jako první se rozpadlo manželství. S manželem jsme po vzájemné dohodě usoudili, že se naše povahy a vize do budoucna značně liší a bude pro nás lepší si vzájemně nestát v cestě “za lepším zítřkem” a v přátelské pohodě se rozejít. A já měla najednou před sebou naprosto volnou, ničím a nikým neomezenou cestu ke štěstí. Jak jsem se tehdy naivně domnívala.

Následovaly vzestupy a pády jak na poli podnikatelském, tak i z času na čas i na poli partnerském, protože já “na takové blbosti neměla čas” . Stále více mě opouštělo to odhodlání, nadšení a chuť začínat stále znovu. Jediné co mě nikdy neopustilo byl můj smysl pro humor, ironii, sebeironii a touha být užitečná a prospěšná ostatním a to nějaké nedefinovatelné vnitřní přesvědčení, že vše co se mi děje musí mít nějaký záměr a smysl.

Až na prahu “čtyřicítky” jsem to konečně pochopila! Tato má více než 25 letá životní pouť byla “začátkem” mého poslání být užitečná a nápomocná ostatním objevit jejich životní poslání, nalézt radost a smysl života. A proto bylo nutné si vše na vlastní kůži “odžít”. Takže cokoli dnes předávám dál, mám vyzkoušené na základě vlastního prožitku.

Nyní, s hrdostí sobě vlastní mohu o sobě říct, že jsem mnohem víc sama sebou než kdykoliv před tím. Už vím, že jsem dokonalý a krásný člověk, bohyně mezi bohy, stejně jako je každý. Musela jsem si to prožít, abych to věděla a teď bych to ráda pomohla poznat všem, kteří jsou na to připraveni.